Vodní řečiště, koryta řek a potoků, jejich meandry, síť nejmohutnějších toků až po nejjemnější potůčky při pohledu z výšky mi velmi silně evokují lidský organismus, v němž - zformována do podobného řečiště - proudí krev. Živoucí tekutina, která sestupuje z vrchů do nížin, její koryto se zahlubuje čím dál tím více do země, ztrácí se v ní, znovu vyvěrá, proudí, pulzuje, klidně i divoce, rozlévá se do šíře, dravě překonává překážky. Stejně jako krev v člověku, tak i voda přináší a udržuje život v krajině.