Gabriela Nováková

Od Gondwany po Sula Sgeir

Mapování provází lidskou kulturu od samého jejího počátku jako jeden z jejích charakteristických znaků. Mapy vznikaly a vznikají z různých důvodů, jejich tvorba byla vedena různými idejemi a cíli. Snad nejvýraznější z nich je touha po porozumění světu, který nás obklopuje, a hledání našeho místa v něm.

Mapa umožňuje vidět jevy a vztahy, které zůstaly dříve nepovšimnuty, dovoluje je odhalit v jiných souvislostech, než je obvyklé. Poskytuje možnost celistvě propojit fragmenty našich vzpomínek, zkušeností, představ a fantazií v jedno a učinit tak je samotné i jejich vztahy srozumitelnými. Pomáhá nám vidět svět a jeho problematiku celistvě a s odstupem. Mapa obsahuje strukturu a řád, ale zároveň umožňuje mnohost interpretací. Pracuje s abstrakcí a symboly, jejichž dešifrováním se nutně musíme podílet na dotváření jejího obsahu a příběhu.

Účinek mapy je vždy syntézou exaktních údajů a subjektivních interpretací, které mohou často být velmi rozdílné. Mapa „ožívá“ ve skutečnosti teprve až ve chvíli, kdy nás zaujme, vtáhne do svého prostoru. Záleží nejen na záměru jejího tvůrce, ale i na našem osobním zaujetí, na naší ochotě hledat v ní a číst, někdy i dešifrovat sdělení, která ukrývá a která nejsou na první pohled patrná.

Mapy jsou jedním z témat, kterým se Gabriela Nováková zabývá ve své volné výtvarné tvorbě. Mapy a plány ve svých různorodých podobách ji přitahují, okouzlují a fascinují už řadu let. Ty první začala kreslit zhruba kolem roku 2000 v souvislosti se svým dlouhodobým pobytem v zahraničí. Od té doby vytvořila řadu kartografických projektů.

Při tvorbě svých výtvarných map vychází převážně ze subjektivních prožitků, osobních průzkumů a zkušeností. Reaguje na konkrétní, živé vzpomínky, plné emocí. Zároveň také pracuje s exaktními informacemi, čerpá z vědeckých poznatků, které propojuje se svými sny a představami. Konfrontuje svůj vnitřní svět s realitou, která nás obklopuje, zkoumá a objevuje, porovnává, pak zaznamenává, kreslí, maluje, popisuje, perforuje a někdy i šije.

Výstava v Galerii bratří Špillarů představuje několik mapových souborů i samostatných map.

Jsou zde vystaveny mapy a plány měst nebo jejich částí, mapy krajin, ostrovů i několika planet. Ožívají v nich různorodé světy, reálné i imaginární, jasně definované i tušené.

Autorka nás provází vrstvami času od pradávné tajemné minulosti naší planety až po současnost. Vytváří příběhy odehrávající se v rozlehlém geografickém i časovém prostoru, od prakontinentu Pangey a její části Gondwany, až po nepatrný skotský ostrůvek Sula Sgeir.

Vedle zásadních dějů gigantických rozměrů tady leží nepatrný střípek naší planety, maličký ostrůvek ukotvený na okraji oceánu kdesi severovýchodně od skotského pobřeží, který se nám může jevit jako nepodstatný a nezajímavý. Přesto je však důležitou součástí našeho světa, který dotváří. Naproti tomu, při pohledu na pradávné tvary pevnin a moří naší planety můžeme přemýšlet o nepatrnosti našeho bytí, o významu reflexe minulosti nejen pro naši současnost, ale i budoucnost.

V další části výstavy Gabriela Nováková přináší také imaginární příběhy své prababičky Anny, vypráví o její fiktivní cestě do Paříže. Představy, sny a vzpomínky na Paříž se prolínají s městem a krajinou, kde Anna žila a kterou milovala.

Jak bylo řečeno na začátku: mapa vyžaduje naši aktivní spolupráci, ožívá až ve chvíli „čtení“. Záleží na nás: pokud budeme chtít, můžeme mapy na této výstavě vnímat jen jako abstraktní záznamy, můžeme v nich ale také objevovat mnohovrstvá sdělení, propojovat je se svými vlastními pocity a zkušenostmi, a snad i objevovat a tvořit vlastní, doposud netušené příběhy.